Recenze
Miloš Keller - Folktime 24.11.2014
Druhou desku (4 zdi - Ve znamení vah) charakterizuje především komplikovanější folkový zvuk a také hlubší ponor do náročnějších témat. Ideálním prostředím pro tuhle desku a skladby z ní jsou prostory menších klubů, nebo klidné chvíle domácí samoty. Můžete se zaposlouchat do nových a neotřelých textových obrazů (škoda, že booklet neobsahuje texty) a precizních instrumentačních fines, jakož i do střídmého a mnohdy nečekaného použití nástrojů (saxofon Martina Vaverky, hoboj Libora Mlynáře a další). To nejsilnější vystřílí kapela hned na začátku - úvodní trojice písní vás přinutí poslouchat dál: Na druhým břehu, Ulice pod lampou a Kolem nás. V dalších skladbách kapela už spíše celkovou atmosféru piluje a dokresluje, ale i dál najdete "pecky": Don Quijote nápadů nebo Hluboko v nás. Po poslechu desky získáte pozitivní informaci o stavu českého folku, té části, která dokáže být intimní, niterná, ale přitom současně obrácená k posluchači, komunikující s ním srozumitelně a vstřícně. A tak i trošku klišovité hledání, kde pravda se skrývá (Málo dní zbývá) je vlastně docela příjemnou činností. Zejména když pak následuje silná titulní skladba Ve znamení vah, kde je naopak vše nalezeno a dáno. A tak je to taky dobře.
4zdi: Ve znamení vah
Vydavatel: vlastním nákladem
Vydáno: 2013
Hodnocení desky: 6,40/10
Seznam písní: Na druhým břehu • Ulice pod lampou • Kolem nás • Málo dní zbývá • Ve znamení vah • Koně posedlí tmou • Rychlodráha Happiness • Souznění • Za obzorem • Don Quijote nápadů • Když se díváš stranou • Díra v plotě • Hluboko v nás (Vánoční)
4 zdi: Ve znamení vah (recenze CD)
Datum vložení: 3. 10. 2014, 20:40
Autor: Milan Tesař
Rubriky: Folk, NoKlasik recenze
4 zdi jsou folková skupina z Pelhřimova. Hrají melodickou akustickou hudbu ve složení zpěv, kytara, basa, housle nebo mandolína, případně hosté na další nástroje. Ve svém žánru představují 4 zdi velmi solidní nadpůrměr.
Recenze druhého alba pelhřimovské skupiny 4 zdi by se dala odbýt několika málo slovy: Slušná folková kapela, která je vokálně i instrumentálně na úrovni, její písně mají hlavu a patu po hudební i textové stránce. Na albu se střídají mužské a ženské sólové hlasy a sborové vokály tak, že výsledek má daleko k nudě. Hosté s flétnou, saxofonem či hobojem uměřeně a přitom ústrojně doplňují základní sestavu. Prostě velmi příjemné album – samozřejmě ve svém žánru a se všemi omezeními, která tento žánr přináší. Záleží pak na každém posluchači, jak podstatná pro něj tato omezení jsou. Jinými slovy – ten, pro koho je akustický folk, jaký se hrál už v 80. letech, dávno překonanou záležitostí, si 4 zdi asi pouštět nebude. A je lhostejné, zda mu na albu budou chybět samply, nebo složitější rytmy. Stejně tak si pelhřimovskou kapelu nevychutná ten, kdo nepřijme texty jednodušší než od Roberta Křesťana (mimochodem rodáka z Počátek na Pelhřimovsku).
4 zdi nejsou zpívajícími básníky a nejsou ani hudebními novátory. Nabízejí však hudbu po všech stránkách solidní, zpěvnou, výraznou. V jejich „normálních folkových“ písních se občas zablýskne opravdu výrazný textový nápad („tanků, co jen Kocáb s nimi umí hnout“ –Don Quijote nápadů). Přitom neruší, že se na repertoáru podílí více autorů – tvorba kytaristy Hynka Pavlů je civilnější, plná poetiky všedního dne (Díra v plotě) a vůbec nevadí, že to v ní občas malinko „folkově“ zaskřípe (použití knižního zájmena „jenž“ v písni Kolem nás). Basista Petr Sejk přináší méně otřelá spojení (vedle už zmíněného „Kocába“ například šanson Koně posedlí tmou nebo Rychlodráha Happiness, což je mimochodem skvělá folková odrhovačka v tom nejlepší slova smyslu).
Nástrojové obsazení 4 zdí je relativně jednoduché a přitom efektní. Stylotvorným hráčem je především Petr Žižák, který střídá housle a mandolínu, přičemž oba tyto nástroje jsou na albu velmi výrazné a posouvají celek o úroveň výš. Minimálně stejně důležité, ne-li důležitější, je však rozdělení rolí mezi zpěvačku Zuzanu Holubovou a její mužské kolegy (především Hynka Pavlů). Na pestrosti albu dodávají i takové detaily, jako je střídání různých typů smíšených duetů – stačí srovnat po sobě jdoucí písně Don Quijote nápadů (dvojhlas) a Když se díváš stranou (dialog). V druhé z nich mimochodem zaujme text Luboše Hrdličky s hříčkami typu „A přece se točíš“.
To vše dělá z alba Ve znamení vah nahrávku opravdu solidní a nadprůměrnou. A vůbec nevadí, že zvukem jakoby zůstává v době před dvaceti či pětadvaceti lety.
Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2013
Žánr: folk
Celkový čas: 48:38
Folk a country, 11/6, Minirecenze
Zajímaví jihočeši, 4 zdi - Mezi tebou a mnou, Vlast. náklad, 2006. Celkový čas 48:47
Pelhřimovská akusticky folková kapela své první album natáčela v letošní zimě. Jakkoliv jde o vlastní
náklad, je vypraven profesionálně, včetně sleevenote Nezmara Zajíce. Kvarteto hraje ve složení
kytara, baskytara (nebo dvě kytary), housle a zpěvačka. Zpívají ale všichni čtyři členové kapely a hezky
jim zní i když se do toho pustí všichni. Všechny posty jsou bez zřetelnější slabiny. Autorsky se na
čtrnácti písních podílejí dva členové kapely a dva spřátelení autoři, občas si na albu zahostuje cello a tenorsax. Písničky jsou stavěny záměrně jednoduše, ale účelně, nejsou překombinovány a kytary jsou velmi příjemné, v duchu jihočeských folkových tradic. Možná by to chtělo trochu větší zpěváckou osobitost, možná by stačilo o trošku víc se položit do výrazu. Tématicky kromě lidských vztahů a všednodenního života je cítit i silný tramp-folkový vliv. Slušela by jim větší vyjadřovací osobitost a ozvláštnění, která se povedla třeba v erbovní 4 zdi. Pochvalné mručení si u mne vysloužili i za swingování. Přesto se kapela přiřadila do společnosti těch, jejichž tvorba si své publikum najde a kterou by nebylo ostuda pozvat přinejmenším na regionální festival nebo do klubu.
Autor Jiří Moravský Brabec
Sleeve note 4zdi
Mám rád písničky z dob, kdy jsem jako muzikant začínal. Možná je to úchylka, ale zdá se mi, že je v nich oproti dnešku více upřímnosti a méně kalkulu, okatě doufajícího v úspěch na hudebním trhu. Jsou kapely, které staré písničky kopírují, někdo je dokonce přetváří do moderní podoby, čímž se z nich jejich kouzlo spolehlivě vytratí. Jsou ale muzikanti, kteří podvědomě vycítí, co nás na výše zmíněných písničkách přitahovalo. Zdůrazňuji podvědomě, protože tu dobu vzhledem k svému věku nemohou pamatovat. A pak se stane, že i jejich nové písničky vám svojí atmosférou připomínají ona sladká léta mládí a vy s přivřenýma očima posloucháte, zapomínáte jaký se píše letopočet a je vám dobře. A přesně to kapela, jejíž desku držíte v ruce, umí. Přeju jí, aby nezapomněla na nejdůležitější muzikantskou moudrost a sice že v jednoduchosti je krása a doufám, že v podobném duchu budu moci psát i o jejích dalších projektech.
Pavel Zajíc
Folk a country, 12/6, Navštívenka
Můžeme se nejspíš prohlásit za čistokrevné folkaře,“ tvrdí členové pelhřimovské čtveřice 4 zdi v době, kdy řazení do škatulek vychází z módy, a pokračují: „V našem projevu se dá najít jak vokální, tak akustické kytarové pojetí folku. Rádi bychom zůstali u čitelných a jednoduchých skladeb, neboť nám jde především o písničku jako takovou.“ Skupina vznikla na podzim 2003 po personálních změnách v její předchůdkyni, kapele Doteky. I když za své domovské město považují Pelhřimov, zkoušejí většinou v nedalekém Božejově. Současnou sestavu tvoří Petr „Masírka“ Žižák (housle), Zuzka Holubová (zpěv, perkuse), Petr „Pytrísek“ Sejk (zpěv, akustická kytara, baskytara) a kapelník Hynek Pavlů (zpěv, kytary). Hynek je také autorem většiny písní, ale – jak líčí – „v svou troškou do mlýna přispívá čas od času i Pytrísek a v současné době jsme se ponořili do studie několika písní našeho kamaráda Milana Doudy, který bohužel již není mezi námi“. Název skupiny vznikl „klasickou“ metodou, kterou udává řada jiných uskupení. Na zkoušce se napsalo několik názvů a vylučovací metodou se dospělo právě ke 4 zdem. „Má to pochopitelně spojitost třeba s tím, že jsme v kapele čtyři,“ prozrazuje Hynek jeden z důvodů volby (4 zdi je však také název jedné písně skupiny). Kapela v roce 2005 zvítězila na festivalu Čechtická lilie, letos vyhrála na Čakovickém Mraufestu. Kromě toho si 4zdi zahrály v Náměšti na Zahradě nebo v Jindřichově Hradci na Folkové růži. Vzhledem k tomu, že kapelník a kytarista měl v té době zlomené zápěstí pravé ruky, musela skupina hledat na kytaru záskok. Kromě výjezdů na festivaly se 4 zdi samozřejmě snaží o pravidelné klubové hraní ve svém domovském regionu. V září popisovali aktuální situaci: „Vstoupili jsme v jednání s kulturním zařízením města Pelhřimov za účelem spolupráce při organizování pravidelných klubových večerů. Tam bychom představili kromě sebe ještě několik dalších hostů nejen z našeho kraje. Celá záležitost je nicméně zatím v plenkách, takže těžko můžeme prozradit konkrétní detaily.“ Za největší úspěch letošního roku kapela považuje (vedle postupu na Zahradu a na další festivaly) své debutové album Mezi tebou a mnou, videoklip k písni Pláč i smích a v neposlední řadě také „dobře srostlé kosti zlomených rukou“.
Milan Tesař
Notování pod Vyšehradem, Folktime
Pelhřimovskou kapelu 4ZDI jsem slyšel poprvé. Kdo projíždí po silnici z Pelhřimova směrem na Kamenici nad Lipou, projíždí obcí Božejov. Zahnete-li kolem zámku doleva, dojedete do vesničky s názvem Vlásenice - Drbohlavy, kde můžete občas potkat písničkáře a překladatele Milana Dvořáka. Pokračujete – li dále, uvidíte po pravé straně poutač se jménem Hynek Pavlů. Hynek Pavlů vyrábí kytary a před léty spoluzaložil kapelu 4ZDI. Byl jsem mile překvapen, že kapela nedávno křtila na Křemešníku s kmotry Pavlem Zajícem a Lubošem Hrdličkou již svou druhou desku s názvem Mezi tebou a mnou. Kromě Hynka s ním v kapele sdílejí spíš dobré než zlé obrýlená zpívající blondýnka Zuzana Holubová, baskytarista Petr Sejk a houslista Petr Žižák. Kapela se dvěma deskami má co v soutěži nabídnout. A tak zněly písně: Nedospalá, 4ZDI, Mezi tebou a mnou a V plamenech. 4ZDI se velmi dobře poslouchají, je slyšet pečlivou práci s vokály, písně mají pěkné melodie. Asi je laciné používat jako berličku recenzenta podobenství, ale lásku k jihočeským Nezmarům jsem občas v písních cítil. Ale kdo by Nezmary neměl rád? Pavel Zajda Zajíc se jistě musel při křtu CD na Křemešníku a jeho křížové cestě cítit jako zamlada.
Tomáš Pohl