MRAUFEST BEZ HVĚZD
JAKÝ BYL MRAUFEST BEZ HVĚZD?
Předposlední srpnový den léta roku 2008 se od ranních hodin tvářil tak, že nám nedá nic zadarmo. Ačkoliv umělec nejvyšší obrazárny světa zrovna vytvářel jakési surrealisticko-dekadentní výjevy na plátně obřích rozměrů přímo nad Čakovicemi, já byl poměrně v klidu. Spolehnuv na 90% úspěšnost krátkodobých předpovědí Českého hydrometeorologického ústavu a s jistotou ověřených fyzikálních zákonů, jsem jenom čekal, kdy ten moment krásného, pozdně letního dne vypukne. To se naplnilo v průběhu dopoledne, takže Mraufest IV. mohl zahájit za těch nejoptimálnějších povětrnostních podmínek.
V tuto chvíli by asi měly zaznít jakési posudky produkcí a taky proběhnout hodnocení dne - co bylo dobře, špatně, čeho mělo být víc, čeho méně apod. Ani letos nebudu tak činit a stavět se do role "samozvolených rozhodčích" bez příslušné kvalifikace. Trochu bych si připadal jako ten, který pozval hosty na oběd a pak všude vyprávěl jak u stolu jedli…
Spíš se zastavím nad maličkostí toho jak jsme vařili.
Mraufest bez hvězd
Když jsme před čtyřmi lety s bratrem rozhodli o vzpomínkovém večeru na Milana Doudu, (kterým to vlastně všechno začalo) ještě jsme nevěděli, že budeme každý rok pokračovat. To vše přišlo postupně. Jednak se stoupající poptávkou a jednak ve snaze vytvořit v našich krajích malou tradici.
Celý systém funguje na principu toho, že je tady mnoho skvělých muzikantů a ti jsou ochotni přijet a zahrát za skromnou úplatu. Nikoliv tak, že by sponzorovali celou akci, ale popravdě - mírně navýšený cesťák, trochu toho jídla, pití a malou reklamu na plakátech na webu, v rádiích a v plátcích oblastního významu je náplastí na to vše. A oni přijedou ze všech koutů republiky!!! Vše se plánuje a dohaduje v průběhu roku na festivalech, přehlídkách a koncertech a poslední doladění všech zúčastněných je tak dva měsíce před termínem.. Tak to je Mraufest bez hvězd.
Myslím, že letošní ročník potvrdil to, že náročnost příprav stoupá a lidí, kteří se mohou angažovat v těchto přípravách ubývá – nejen proto, že vše probíhá bezplatně..Vlastně jsme na to zůstali s brachem sami. To že poslední večer přišli přátelé z TajFunu na pomoc byla velká spása, protože já osobně už jsem šel s enrgií do debetu..Tyhle řádky nepíšu proto, abych vzbudil nějakou lítost nebo soucit. Děláme to dobrovolně a rádi. Věci uvádím spíš pro kontrast skutečností, které se dějí v pozadí toho všeho. Kdy se člověk dozvídá o tom, že si vytváříme jakousi trafiku, že si chceme přes známosti vydělávat a rozhodovat a nevím co ještě. Kdy lecjaká ublížená napuchlá ješitnost vymyslí tu nejstupidnější konstrukci pro to, aby cokoliv pozitivního nemělo vůbec jednoduchou cestu a vůbec netuší kolikrát musíme sáhnout do vlastních, abychom mohli ještě po lidech někdy něco chtít – i tohle je Mraufest bez hvězd.
Smutnou historkou byla mailová omluva Garden Party Band pár dní před Mraufestem. „Ahoj Pytr.Musim omluvit GPB na Mrau.Já a kytara Jirka jsme v neschopnosti.Snad je dost času sehnat náhradu.Je mi líto…“
Chápu co je úraz, nebo nemoc, ale nerozumím tomu, proč nikdo není schopen zvednout telefon včas a vše mi na rovinu říct co nejdříve. Mail jsem objevil poměrně pozdě a veškerá snaha kohokoliv na poslední chvíli sehnat byla marná. O to víc mně mrzí že jsem netušil, že by mi „kamarádi z domácího prostředí" takhle skomplikovali život. Narychlo jsem jednal i s kapelama ze Strakonic, Železné Rudy, nebo Tábora – bohužel - večerní „garden party“ se tak nekonala. Naštěstí závěr v podobě fúze muzikantů ve spolupráci s Lubošem Hrdličkou vše vynahradila a diváci nešetřili spontálními projevy ani rytmickou souhlasnou kulisou…díky…I to byl Mraufest bez hvězd.
Jaký tedy byl Mraufest bez hvězd?
Při hlubším pohledu náročný až hektický, výsledkem asi nad očekávání skvělý…Rád bych především poděkoval všem kapelám a účinkujícím za ochotu, snahu a lidský postoj při jednání. Všem divákům, že přes mnoho možností si vybrali právě Mraufest. Brachovi a celému kolektivu zajišťujícím obsluhu a technické zázemí Na statku, jak ve vztahu k muzikantům, tak i k divákům. Zvukařům Martinovi Dufkovi a Zdeňkovi Bourkovi za bezvadný zvuk, Kulturnímu zařízení za technickou, finanční i psychickou podporu – to samé sponzorům, koňákům a jejich koním za neúnavnou a bezplatnou ochotu neustále vozit děti, dospělé i mne, Peťovi Blažkovi za ostrou fotodokumentaci a v neposlední řadě Milanovi Doudovi za to, že nám nahoře domluvil tak bezvadný počasí…
Příští rok by měl přinést číslovku 5. Věřím, že se najde dost sil k tomu, aby ona číslovka byla důstojným jubileem a ne výslednou, hodnotící známkou….
Pytrísek